Einstein@Home
Posted in zaujalo mě on Julio 28th, 2005 by admin
is a flagship project of the World Year of Physics 2005 celebration of the centennial of Albert Einstein’s miraculous year. The program searches for gravitational waves in data collected by US and European gravitational wave detectors.
Albert Einstein’s General Theory of Relativity predicted the existence of gravitational waves in 1916, but only now has technology reached the point that scientists hope to detect them directly. Gravitational waves are ripples in the fabric of space and time produced by violent events in the universe such as black hole collisions and exploding stars (supernovae). Longer-lived sources of gravitational waves include rapidly rotating compact stars, and binary systems composed of two orbiting stars. The ripples travel through space, carrying information both about their source and about the nature of gravity itself.
Einstein@Home searches data from the US Laser Interferometer Gravitational wave Observatory (LIGO) and the British/German GEO-600 gravitational wave observatory for signals coming from very dense, rapidly rotating compact quark and neutron stars. Einstein’s theory predicts that if these compact stars are not perfectly spherical, they should continuously emit gravitational waves. LIGO and GEO-600 are now sufficiently sensitive that they might detect these signals if the stars are close enough to earth.
Finding such signals in gravitational wave data requires an enormous amount of computing power. Estimates indicate that searching gravitational data with the maximum possible sensitivity would require many times the computing capacity of even the most powerful supercomputer.
LIGO Scientific Collaboration researchers from the Albert Einstein Institute, UWM, and the LIGO Laboratory are enlisting the aid of an army of home computer users to analyze the data. Much like the popular SETI@Home project that searches radio telescope data for signs of extraterrestrial life, Einstein@Home will involve hundreds of thousands people who will dedicate a portion of their personal computers’ computational time to the project.
The Einstein@Home program is available for PCs running Windows, Linux, and Mac operating systems. When the computer is not in use, it downloads LIGO and GEO600 data from a central server and searches it for gravitational wave signals. While running, it displays a screensaver that depicts the celestial sphere, with the major constellations outlined. A moving marker indicates the portion of the sky currently being searched on the computer.
Bill Gates recently gave a speech at a High School about 11 things they did not and will not learn in school. He talks about how feel-good, politically correct teachings created a generation of kids with no concept of reality and how this concept set them up for failure in the real world.
Jedním z vynálezů lidstva, bez kterého si myslím nikdo nedokáže představit okolí a některé populární činnosti, je plast. Plastový jsou příbory, pytlíky, tašky, auta, kytky a dokonce i názvy populárních kapel. Po zhruba 5leté pauze se nám otevřel PLASTIC GRAVE, aby připomněl, kdo tu u nás dělá a dělal grind core. A aby si milovníci plastů jo přišli na své, je v plastovém krytu CD ukryta hned celá kronika grindování PLASTIC GRAVE. Kroniky se píšou pro toho, aby lidem připomínali, jaké to dřív bylo. To je v tomto případě obzvláště výstižné. Narozdíl od skutečných kronik začíná tato současností a vrací se do minulosti. Stránky jsou hustě popsaný velice skočným, řekl bych až punkovým grindem, na kterém by se těžko hledala čmouha, zaváhání nebo nějaká jiná slabůstka, za kterou by se dala pověsit nějaká výtka. Není se čemu divit. Nástroje v rukách třímají ostřílení kozáci, kteří vozili grind core už v kočárku. Tedy dobře ví jak se má, co mu chybí či co mu zrovna touto dobou přebývá. CD je tak zároveň pěkným vzorkem jak to bylo kdysi a jak je to dnes. Dějství je posazeno do prostředí hvězdných válek, které se starají o mini intříčka. Musím říct, že alespoň na mě působí se skladbami poněkud nekompaktně. 8 nových vypalovaček každopádně nenechají v klidu grinduchtivý uši a můžu ujistit, že chytlavé rytmy a popěvky se vloudí hluboko do paměti. Nemůžu však nenapsat, že nový skladby jsou jak kdyby vypadly z očí jedné hodně známě krvácející kapely. Dlouho jsem váhal, zda tuto skutečnost prostě neignorovat a nekazit si tak dojem z jinak parádních songů. Nerad bych ale, aby někdo ve zklamání z objevení této skutečnosti smutně na tuto recenzi vzpomínal a nebo naopak, aby někomu, komu přesně toto vyhovuje, tento počin unikl. Po cca 25 minutách se vzhled i vyjadřování mění. Stránky kroniky začínají žloutnout a grind se mění tak jak ho poslouchali starší bráchové. Kromě re-release MC “Back from the Bed” je zde k poslechu materiál ze splitka z AGATHOCLES a to jak v originální – leč nevydané podobě, tak ve znovu nahraném kabátě. Takže jak se CD odvíjí, protagonisté mládnou a jejich grindo-punkové vyjadřování stárne, dalo by se říct že tak trochu řídne. Samozřejmě to jen z pohledu dnešní doby, která zrychluje nejenom ve vývoji elektronických udělátek.
V tomto kotoučku s poněkud laciným obalem se skrývá pořádná nálož RAW black metalu, což malinko předpovídala hlavička stáje Candlelight Records. Historie kapely nesahá příliš hluboko, leč pokud se podíváme na aktivity kvarteta francouzů, kteří ji tvoří, zjistíme, že je to projekt půlky IMPERIAL SODOMY (brutal/death, *1997) a půlka pekelníků z AGRESSOR (thrash/black, *1987), přičemž sestava akorát nahrála tuto desku a v současné době fungují BELEF v jiném promíchání výše uvedených kapel. Deska, která 2 roky čekala, než se jí ujme někdo, kdo jí vynese do repráků jenž znamenají svět, nezklame nikoho, kdo má rád prudérní, velmi energický, technický a rychlý black metal v téměř “grindovém” rytmu. Sama kapela prohlašuje, že deska vznikla inspirací ranných nahrávek kapel MAYHEM, IMMORTAL a MARDUK, což se myslím povedlo – a co víc, inspirace nesklouzla k pouhému přehrávání, ale vzala si z výše uvedených jen náladu a atmosféru.
Pokud bych tu prozradil cokoliv z obsahu nové desky finských MOONSORROW, kteří pilně tvoří již od roku 1996, kdy vychází první MC demo, asi bych připravil ty, co se na desku těší, o mnoho překvapení. Patřím k těm, kteří zcela podlehli předcházející tvorbě. Hudba je plná emocí, ale především atmosféry severského folklóru, jak se už jednotně s oblibou říká vikingského. Harmoniky, flétny, harfy a sborové zpěvy znějí a dotváří skladby tak samozřejmě, jako je vždy jisté, že se skladba ponese v symfo-black hávu, zdobena folkovými mezihrami, které vytváří kulisu příběhu nebo možná spíš prostředí, kde se příběh odehrává. Texty výhradně ve finštině pak akorát pouští uzdy fantazie, kdy si každý příběh může vymyslet sám. Přičemž MOONSORROW dávají jistotu, že se budou všechny odehrávat na tom správném místě.
V pořadí 4-tý kotouček finské kapely GLOOMY GRIM, pro mne neznámé, jsem díky tomuto faktu, a také tomu, že neoplýval zrovna oslňujícím obalem, zasunul do šuplíčku CD přehrávače bez jakýchkoliv emocí. Tóny první skladby pak jen podtrhovali náladu, se kterou jsem začal poslouchat. Vcelku nevýrazná melodie první skladby s (na můj vkus) poněkud archaickými – skoro až heavy – rytmy mě ani neuchvacovaly, ale zároveň ani neurážely. S každou písní, jako by však přibývalo dobré nálady (a nemyslím tím jenom mé) a zhruba v půlce desky jsem zjistil, že tento celkem svižný death/black, který se mi linul do uší, zvláštním způsobem uklidňuje. Pohoda je první slovo, které se mi teď s odstupem času vybaví, když si na GG vzpomenu. Tím bych nechtěl říct, že by se jednalo o nějaké utahanosti či veselé lacinosti. Myslím, že je to spíš způsobeno jistou skromností, kterou dílo vyzařuje. Přestože, jak jsem si zjistil, člověk a hlavní tahoun kapely, pan Yka alias Agathon, se pohybuje na prknech, který znamenají hudbu, už nějaký ten pátek. Přesněji řečeno, těch pátků by bylo už více jak 1000 a zhruba druhou polovinu pak tráví přímo v GG. Během této doby stihnul působit (z těch známějších) v kapelách: THY SERPENT (zakládající člen), WALLHALA, AIRDASH a dalších. Sama kapela označuje svůj žánr jako horror-movie metal, čímž prozrazuju zbytek důležitého, tedy odkud čerpá náměty pro vizáž a projev. A tak mě napadá, že ta pohoda, o které jsem na začátku psal, je přesně ta, která panuje, když se kouká na klasický americký nízkorozpočtový horrory, kdy klídek roste s přibývajícími prázdnými lahváči, povalujícími se po neuklizeném pokoji. Kdy není důležitý, aby byly všechny triky zamaskovaný a příběh nějak hluboce propletený a rafinovaný, ale že všechno špatně dopadne a jedno oko nezůstane nevydloubnutý.