Nocturnal Lore

Dnes jsem se dočetl zajímavou věc. Jistý profesor John Sweller, který se zabývá psychologií učení, varuje před používáním prezentací jako doprovodem při výkladu.

Je dnes moderní a dalo by se říct i trendy, že se člověk – něco vykládající pro víc lidí – vybaví powerpoint prezentací, ve které je napsáno co říká. Jednak tímto způsobem na nic nezapomene a vytváří to iluzi, že kdo něco nestihne tak si to přečte. Potíž je však v tom, že na mozkové ústrojí, přijímající nové informace je vyvíjen velký tlak v podobě současné textové i mluvené interpretace. Je nasnadě, že efektivita takto přijímaných informací je vysolveně mizerná – což právě zmiňovaný pán prokázal.

Je to cekem logické. V daný moment máme na přijímání informací určitý omezený aparát. Je vymezen krátkodobou pamětí, která dokáže pojmout v průměru 5 symbolů. (Což má nejspíš spojitost s 5 smysly) Ideální je tedy věc vidět, slyšet cítit držet a chutnat. Je třeba si ale všimnout, že každý vjem je zcela specifický a jiný – tzn. jednotlivé vystupy se nepřekrývají.

O tom, že se mozek řádně protáhne ve chvíli kdy má kombinovat textovou (což je jistým způsobem hlasová informace, protože si je převádíme hlasem) a obrazovou informaci byla i hříčka, která nedávnou rozesílali pro zasmání nudící se ouředníci. Nepochybuju o tom, že když se dosmáli, šla si řada z nich připravit nějakou tu prezentaci.

(zkuste nahlas pojmenovat barvu jednotlivých slov)

Pěkný příklad mě ještě napadá v podobě sledování titulků u filmu, který je v jazyce, který známe. Přesto si většinou z pohodlnosti a nebo ze strachu , že nebude něco k porozumění člověk titulky zapne. Bláhová naděje když si tak člověk řekně, že bude v rámci tréninku jazyka poslouchat a mrkne jen když nebude něčemu roumět. Mozeček to prostě nedává.

Správná prezentace by tedy měla obsahovat informace doplňkové a pokud možno jiné formy. Ideálně graf nebo schéma. Dále se hodí spíše jako prostředek pro předvedení již známých informací, tedy jako shrnutí.

Jsou určitě nabíjecí. Jenže jsou situace kdy musí člověk sáhnout do peněženky a vyměnit balíček 4 válečků za nějaký finanční obnos. Nabídka baterek je celkem široká a cena není zanedbatelná. Vzhledem k tomu, že jsem se rozhodl mít vždy za málo peněz hodně fotek, rozhodl jsem se si že budu měřit výdrž.

Měřením mám na mysli běžné opužívání – běžné focení. občas s bleskem, občas bez – ze statistického hlediska by tedy měl být poměr situací stejný. Výobce mého foto (CANON s5) uvádí na dostatečně silné baterie 120-150 fotografií. Což můžu potvrdit.

DURACELL – POWER PIX

Už první výsledek mě překvapil a čertužel – zklamal. Byly v obchodě kde jsem byl naposledy nejdražší (něco přes 130 Kč) Leták akčně hlásal, že jsou určené právě pro digi fotoaparáty nejlepší a že mají zvýšenou životnost. Akorát nenapsali s jakým typem baterek to porovnávali. Musím říct, že investice navíc se nevyplatila. Baterky zvládlo pouze 50 obrázků = zklamání. nebrat.